Centrum Vráž - geneze a vývoj kauzy
Centrum Vráž je neprůhledná pochybná stavba, která je důkazem toho, jak vedení města nedokáže hájit veřejný zájem a nadstandardním způsobem vychází vstříc soukromému investorovi. Podívejme se na tuto kauzu od začátku.
Odmítnutý dar
Celý příběh začal v roce 2000, kdy restituenti chtěli darovat městu pozemek pod kulturním střediskem, a to bez jakýchkoliv podmínek. Tehdejší starostka, dnes místostarostka, Langšádlová, však darovací smlouvu rok ignorovala a ta zůstala v evidenci došlé pošty pod č.j. 8872 dodnes jako nevyřízená. Restituenti následně své pozemky, včetně toho pod kulturním střediskem, prodali člověku, který za nimi přišel s projektem podporovaným městem. Komu? Panu Michalu Pánkovi, jednateli firmy IBS-Rokal, starostovi Dobřichovic a příteli paní Langšádlové. Jeho projekt byl v rozporu s platným územním plánem, který zde počítal s veřejně prospěšnými stavbami a veřejnou zelení. Vedení města tvrdí sice, že žádný rozpor neexistoval, ale žádost investora o přizpůsobení územního plánu jeho projektu dokazuje opak. Město v té době nemělo stanoveny závazné výškové limity pro podobné stavby a investor tedy zkusil, co mu projde. Navrhl budovy vysoké 17 m (!) nepřiměřeně převyšující okolní zástavbu.
S vyloučením veřejnosti
Prošlo to. Dva dny před vypršením mandátu v roce 2002 dali městští radní tomuto obludnému projektu zelenou. Rada města takto postupovat vůbec nemusela. Mohla požádat zastupitelstvo, aby schválilo regulativy omezující výšku budov a stanovující celkovou zastavěnost plochy. Druhou možností bylo využít zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, z něhož by s největší pravděpodobností vyplynulo, že se tento komplex na Vráž nehodí. Obrovská masa betonu na vrážském kopci ničí krásný výhled do krajiny a hyzdí horizont. Proti stavbě se tehdy odvolali pánové Rádl (po volbách 2002 nový zastupitel), Jirout, Vošalík a Koubek (rovněž nový zastupitel). První tři právě pro nevhodnost stavby do okolí a poslední kvůli nevyřešenému vsakování vody.
Veřejnost se o projektu Centrum Vráž vůbec nedozvěděla. Oznámení o něm viselo na úřední desce asi „náhodou“ v době vánoc 2002. Investor seznámil obyvatele s podobou plánovaného náměstí až o půl roku později na prezentaci v Club kinu, kdy už vypršela lhůta pro případné odvolání. I tento jakoby vstřícný krok byl ovšem zbytečný, protože podle předvedeného projektu byly postaveny pouze dva viladomy v Táborské ulici. Pan Jirout tehdy vyzýval v Informačních listech veřejnost, aby sledovala, zda stavba postupuje v souladu s projektem. Nevím, jak to myslel, neboť investor v tichosti projekt několikrát zcela změnil a tak nebylo s čím srovnávat. Pozitivem těchto změn bylo snad jedině snížení výšky budov na 13 m a jejich celkové odlehčení. Pravidelně zveřejňovaná podoba Centra v Informačních listech nemůže sloužit jako veřejná kontrola a je spíše účelovým sponzorováním tohoto plátku.
Likvidace kulturního střediska
Nepochopitelným způsobem naložili představitelé města s městským kulturním střediskem, když odsouhlasili jeho demolici, aniž by zajistili důstojnou náhradu. Nové prostory, které mají v Centru vzniknout, jsou skoro dvakrát menší (sál pouze 70 m2 bez zázemí), v 1. a 2. patře bez výtahu. Majetkové poměry, v nichž bude kulturní středisko fungovat, nejsou vyjasněny.
Dělat těsně před koncem volebního období zásadní rozhodnutí je oblíbenou praktikou vedení našeho města. Měsíc před vypršením mandátu v roce 2006 schválili zastupitelé, mezi nimi i bratr investora, velmi sporný prodej obecního pozemku na okraji budoucího náměstí investorovi, a to za cenu desetkrát nižší než je cena obvyklá. Dva dny před volbami pak městská rada dala souhlas s nástavbou 5. patra na budově nejblíže Vrážské ulici a to zcela v rozporu se stavebním povolením, územním rozhodnutím a územním plánem našeho města. Rada tím porušila usnesení zastupitelstva. Investor nelenil a okamžitě začal 5. patro stavět, ačkoliv neměl ještě souhlas stavebního úřadu.
Černá věžička
A tak nám přímo uprostřed města vyrostla černá stavba. Na základě mého podnětu provedl stavební úřad v prosinci loňského roku na místě státní stavební dozor a zastavil stavební práce. Nyní musí zahájit řízení o odstranění stavby a přestupkové řízení s investorem. Politický tlak, kterému zřejmě čelí vedoucí stavebního úřadu jako státní úředník a současně podřízený starosty, dokazuje to, že na opakovaná upozornění o pokračující pracovní aktivitě v 5. patře reaguje velmi opatrně.
Pan Aleš Rádl, který kdysi se stavbou nesouhlasil a který se stal mezitím starostou a poslancem, dnes svůj souhlas s nástavbou o velikosti 60 m2 obhajuje a situaci zlehčuje. Tvrdí, že jde o pouhou „věžičku“. Nevadí, že je černá!