Fotografie – krok k lidské tváři městského úřadu
SITUACE 1: Starší muž zaklepe na dveře kanceláře se jmény čtyř úřednic, z nichž jedno jméno už dobře zná – vždyť s tou milou paní s příjemným hlasem komunikuje po telefonu a emailem již více než půl roku… Vstoupí do dveří. V místnosti sedí čtyři ženy středního věku a všechny naráz k němu obrátí pohled a beze slova čekají, co řekne. „Dobrý den, promiňte, která z Vás je paní inženýrka Kolínová…? Aha, tak to jste Vy?“ (Muž zčervená mírným studem z poněkud trapné situace. Škoda – kdyby vedle jmen na dveřích byly i malé fotky, mohl si toto ušetřit.)
SITUACE 2: Drobná paní s dvěma dětmi se přijde na úřad přeptat, co vše je potřeba, když si chtějí s manželem postavit vedle domu garáž. Na její dotazy ochotně odpovídá jeden z přítomných úředníků. Druhý den si uvědomí, že na dvě důležité věci zapomněla. Určitě by stačilo na úřad už jen zavolat, ale jak zjistit, jak se ten vstřícný úředník, který teď už její věc dobře zná, vlastně jmenoval? „Dobrý den, já jsem u Vás včera mluvila s takovým pánem s rovnými tmavými vlasy a červeným svetrem, měl pihu nad pravým okem. (Kdyby na městském webu byly fotky, stačilo by jí se tam podívat a vytočit jeho přímou linku…)
Na černošickém úřadu, když s někým mluvíte, často prostě nevíte, kdo to je. Není jak to zjistit, pokud se dané osoby na jméno přímo nezeptáte – ale to už vyžaduje jistou dávku asertivity, kterou ne všichni z nás mají. A přitom řešení je tak snadné.
Již krátce po svém vstupu do městského zastupitelstva jsme navrhli, aby na dveřích kanceláří úřadu vždy vedle jména úředníka byla i jeho fotka a také aby byly fotky úředníků zveřejněny na městské webové stránce – obojí zpříjemňuje a zjednodušuje komunikaci mezi občany a úřadem.
Zastupitelstvo, pod taktovkou ODS a jejích koaličních partnerů ale náš návrh na umístění fotek na dveřích kanceláří přijalo jen s podmínkou, že s tím jednotliví pracovníci budou souhlasit. Na následujícím zasedání nás tajemník úřadu už jen informoval, že se na věc ptal vedoucích jednotlivých odborů, a že s tím úředníci nesouhlasí. Ani jeden jediný? Tomu se nechce věřit…
Návrh na umístění fotek na webu (a další úpravy internetové stránky, která už tehdy byla neúplná a nevyhovující) „smetla“ naše vládnoucí koalice hned – a to svým oblíbeným způsobem rozmělnění návrhu do bezzubé a nic neříkající podoby, jen zdánlivě v souladu s původním návrhem, který by pro ni bylo politicky nevhodné jednoduše zamítnout. Zastupitelstvo jen uložilo radě pracovat na „dalším zpřehlednění webu a zkvalitnění jeho informační hodnoty“. Od té doby /listopad 2006/ až do dnešního dne se na městském webu ale nezlepšilo, nezpřehlednilo ani nezkvalitnilo vůbec nic.
Upřímně přitom věřím, že například výše popsané situace nejsou příjemné ani samotným pracovníkům úřadu a že i oni si uvědomují potřebu úřad občanům více přiblížit. Myslím, že většina černošických úředníků by neměla vůbec problém s tím, aby jejich fotografie visela na dveřích jejich kanceláře. Proč také by to mělo vadit? Kdo pracuje na městském úřadu, měl by být na otevřený kontakt s veřejností přece připraven.
Překážkou není údajný nesouhlas jednotlivých úředníků, ale neochota a nedostatek otevřeného a moderního smýšlení současného vedení našeho města, popřípadě doplněné zarytým odporem k tomu, že by snad měl být schválen opoziční návrh, ať už jakkoliv dobrý.
Na otázku vyvěšení fotografií úředníků na dveřích kanceláří nebo na webu jsme se zeptali také na jednom z řady městských úřadů, kde toto již dlouhou dobu je běžnou věcí – na úřadu Městské části Praha 6, a to přímo jeho tajemnice paní Lenky Pokorné.
Otázka (Filip Kořínek): Paní tajemnice, mohu Vás požádat o stručný komentář k výhodám či nevýhodám zveřejnění fotografií jednotlivých pracovníků Vašeho městského úřadu na městském webu či dveřích jejich kanceláří? Proč jste se pro tento krok rozhodnuli a jaké s tím máte zkušenosti?
Lenka Pokorná
Tajemnice Úřadu m.č.
Praha 6
Odpověď: Jsem pevně přesvědčena, že úředník přicházející do styku s občanem má být zcela přesně a zřetelně identifikován. Občan musí vědět s kým mluví, zda daná osoba je kompetentní jeho záležitost vyřídit. Jako vhodné označení se jeví označení jmenovkou na oděv, vhodně umístěnou jmenovkou na pracovní stůl, např. v informační kanceláři nebo označením osob s fotografií a uvedením funkce na dveřích kanceláře, případně kombinací uvedeného. V současné době volí úřad městské části Praha 6 kombinace označení a to z důvodu různého profesního zaměření zaměstnanců, viz již výše zmíněné informační kanceláře, či označení dveří. Občan přichází do kanceláře a ví ke komu jde, v případě že je nespokojen s vyřízením své žádosti, je schopen úředníka jednoznačně definovat. Jedinou výjimku jsem učinila u kontrolních pracovníků živnostenského odboru, kteří chodí na kontroly a není potřeba, aby dopředu byli známi.
K uvedenému kroku jsem se rozhodla zejména z důvodu uvedených v prvé větě, pak také proto, že za mnou chodili občané a říkali, já mluvil s někým na chodbě, nevím s kým, a ten mi špatně poradil, apod. a nebyl úředníka schopen identifikovat. Od zavedení tohoto systému se tato či podobná stížnost neopakovala ani jednou. S identifikací úředníků mám pouze pozitivní zkušenost.
Každý kdo pracuje ve veřejné správě si musí být vědom, že je zčásti také věcí veřejnou. Kdo není ochoten s touto myšlenkou se ztotožnit, nemůže ve veřejné správě pracovat.
Foto převzato z webu: http://www.praha6.cz/…jemnice.html.
Rozhovor proveden emailem v říjnu 2007.