Kostel církve bratrské v Mokropsích nebude
O nepříjemnostech, které způsoboval lidem v okolí provoz stavebního dvora firmy Stavitelství Řehoř v Mokropsech, stejně jako o dlouhou dobu marných snahách přimět vedení města něco s tím dělat, jsme vás informovali před více než rokem. Rozhodnutí rady města dát firmě k 1.3.2007 výpověď z nájmu jsme proto uvítali. Během roční výpovědní lhůty jsme očekávali diskusi nad budoucí podobou frekventovaného prostoru před mokropeským nádražím, z níž by vyplynulo zadání pro architektonickou studii. Nic takového se nestalo. Zpětně jsme zjistili, že již od ledna 2007 jednali představitelé města (starosta Rádl, místostarostové Langšádlová a Jirout a vedoucí odboru investic Skalický) se zástupci Církve bratrské o prodeji obecního pozemku za účelem výstavby jejich modlitebny. Zastupitelé, natož občané, nic netušili. Oficiálně jsme se, my zastupitelé, o záměru Církve bratrské postavit v Mokropsech tzv. Komunitní centrum, dozvěděli až za půl roku, tedy v červnu, kdy k zastupitelům dorazil zápis z květnového jednání městské rady. Přitom podle našich informací již koncem dubna poslali zástupci Církve na úřad mail adresovaný všem zastupitelům, v němž je informují o aktivitách Církve a o záměru postavit u mokropeského nádraží tzv. Komunitní centrum. Tento dopis však nebyl zastupitelům nikdy doručen! Když jsem na to poukázala, označil mě starosta Rádl veřejně za lhářku a existenci dubnového dopisu popřel.
Stejně jako jsme občany v Mokropsech informovali neprodleně o výpovědi firmě Stavitelství Řehoř, seznámili jsme je s plány Církve bratrské v této lokalitě, jakmile jsme se o nich dozvěděli. Ačkoliv v oficiálním programu nejbližšího zasedání zastupitelstva konaného dne 25. června 2007 tento bod nefiguroval a věc se zdála, jak je v Černošicích obvyklé, již předem dohodnuta, doporučili jsme sousedům na jednání zastupitelů přijít. Prezentaci projektu nové modlitebny byla nakonec věnována téměř hodina, neboť zastupitelé i občané, pro něž to byla novinka, se o věc zajímali. Poté dostali věci rychlý spád. Sousedé začali dávat dohromady petici vyzývající vedení města pozemek u nádraží neprodávat a vybudovat zde záchytné parkoviště typu P+R (jako např. v Dobřichovicích), park, hřiště, infocentrum apod. Pod petici se podepsalo celkem 800 lidí, z toho 710 s trvalým bydlištěm v Černošicích, což je 17% voličů. Zastupitelé se bez ohledu na příslušnost k vládnoucí koalici či k opozici, rozdělili na příznivce a odpůrce projektu. Zřejmě pod vlivem petičních aktivit sousedů a nejistého výsledku hlasování v zastupitelstvu, v polovině srpna Církve bratrská oznámila, že od svého záměru odstupuje.
Co v této kauza vytknout vedení města? Jednoznačně to, že včas a plně neinformovala zastupitele a občany o tom, že jedná o prodeji obecního pozemku na zcela konkrétní projekt. Osobně mi velmi vadí, že nikdo z představitelů města oficiálně nemluvil s lidmi, kteří bydlí v drážním domku přímo naproti nádražní budově o tom, že architektonické studie, které pro tuto oblast nechalo město vypracovat, s existencí jejich domku nepočítají.
Na závěr mi dovolte osobní poznámku. V průběhu několika týdnů jsem totiž změnila názor, což nedělám často a snadno. Na své první schůzce, o níž mě požádala má známá a vyslankyně Církve bratrské v červnu, jsem byla k projektu modlitebny, resp. Komunitního centra, vstřícná. Nejenže nemám nic proti církvím a kostelům, považuji je za nezbytnou součást naší kultury a aktivity Církve bratrské v Černošicích hodnotím jako prospěšné. Upozorňovala jsem ale na nutnost seznámit s projektem sousedy a byla jsem pak sama překvapena jejich názory. Domnívala jsem se, že se jim kostel v blízkosti domu bude líbit. Mýlila jsem se. Preferovali veřejný zájem a došli k závěru, že Černošice potřebují v této lokalitě záchytné parkoviště, uvítali by park, hřiště, kavárnu či infocentrum. Přesvědčili mě silou svých argumentů a já jsem musela sdělit panu Hejzlarovi z Církve bratrské svůj zamítavý postoj k jejich projektu. Psala jsem však jemu a píšu to znovu, že problém nebyl v projektu samém, ale v lokalitě, kterou si pro něj vybrali. Rozhodně se nebráním tomu podpořit výstavbu modlitebny na jiném pozemku. Možná i pro Církev bratrskou by bylo lepší, kdyby neusilovala o pro město tak strategický pozemek jako je ten před mokropeským nádražím a vyhnula se tak tlakům na rozsah služeb pro veřejnost, které by mělo Komunitní centrum poskytovat. Míru otevřenosti či uzavřenosti svého stánku by si pak mohla určit sama.