Ticho a klid letního podvečera v Černošicích
aneb o používání a zneužívání městského rozhlasu
Sedíte v šeru svého obývacího pokoje se sklenkou dobrého vína. Venku zapadá Slunce a začíná vlahá letní noc. Idylka. Najednou se okno vašeho domu prosvítí mohutným paprskem světla a vy s překvapením zjistíte, že na stěnu vašeho pokoje zvenku někdo promítá reklamní nápis nabízející třeba slevu na kilo drůbeží šunky v nejbližším diskontu… Jak si někdo může dovolit takhle narušovat vaše soukromí…?! Neskutečná drzost.
Ano, ani vám, ani mně se přesně toto ještě naštěstí nestalo. Ale stalo se mi něco hodně podobného…
Sedím na své zahradě, užívám si ticha a lehkého letního vánku. Idylka. Najednou se ozve nějaká elektronická znělka a jakýsi mužský hlas z amplionu oznamuje, že společnost Tesco hledá zaměstnance do své nové prodejny. Jak si někdo může dovolit tímhle narušovat moje soukromí?! Neskutečná drzost.
Jaký je v tom v principu rozdíl? Podle mne vůbec žádný. Až na to, že to první se ještě nikomu nestalo, a to druhé bohužel řada lidí jaksi považuje za normální.
Proti zneužívání městského rozhlasu pro nedůležitá či dokonce komerční sdělení jsem v minulosti opakovaně protestoval. Neúspěšně. Žádal jsem, aby jeho využití bylo omezeno jen na případy ohrožení bezpečnosti či života, například živelných katastrof – koneckonců tím se přece argumentovalo, proč bylo nutné jej znovu za čtvrt milionu zprovoznit. Nejen že hlášení ruší, ale také se prostě stydím, že Černošice používají prostředek komunikace patřící do dob hlubokého komunismu a pionýrských táborů.
Soukromé obchodní společnosti, které nám chtějí něco výhodného nabídnout, mají dostatek jiných cest, jak nám to oznámit. Celostránkový inzerát v Informačních listech stojí 1200 Kč. Plakáty na veřejných informačních plochách jsou téměř zdarma. Za pár stovek na pošta roznese leták každému v celém městě až do schránky. Město by nemělo dovolit zneužívat městský rozhlas ke komerčním účelům ani pro jiné agitky.
Milí hlasatelé, opravdu moc prosím – nerušit (nás) a zrušit (hlášení).