Konec školy. Jaké to bylo? (Komentář starosty Filipa Kořínka)
Naše škola a s ní celé město mají za sebou velmi náročný rok. Před rokem do školy za velmi vyhrocené atmosféry nastoupilo nové vedení a bohužel ani dnes není vše v pohodě. Školu přebíralo prázdnou (o prázdninách a po odchodu obou dřívějších zástupkyň) a začátek prvního školního roku nebyl snadný. Černošická veřejnost, vybuzená a zneklidněná předpověďmi toho, jak to se školou pod novým vedením půjde z kopce, citlivě vnímala každou drobnost a vedení školy ani vedení města dost dobře nedokázala v komunikační rovině veřejnost uklidnit. Nestandardně před Vánoci ohlásilo odchod šest učitelů, což jistě přineslo komplikace – bylo to krátce před pololetním vysvědčením, před přijímačkami na gymnázia, v době, kdy na pedagogickém trhu práce není velká nabídka (učitelé v prosinci obvykle mají své místo a narychlo jiné nehledají). I když Nový rok přinesl jisté uklidnění, byla škola celý rok vystavena trvajícímu tlaku.
Často jsem se nemohl ubránit pocitu, že ti, kteří před nástupem nového vedení varovali, že přinese škole problémy, si snad přáli, aby jejich slova došla naplnění a někteří z nich tomu aktivně napomáhali. Bohužel to vše na úkor dětí, které jsou chytré a vnímavé, a pokračující vztahové problémy uvnitř školy se postupně začaly projevovat sníženou úctou k učitelům i vedení školy – tedy sníženou kázní. Aspoň takto situaci chápu já osobně. Nemám vlastně možnost ji posoudit objektivně, protože se každodenního provozu školy neúčastním. Osobně bych si přál, aby se v některých oblastech dařilo lépe – v hladším zvládnutí provozu (např. aby se nevyskytovaly výhrady k zajištění suplování), v komunikaci s nejširší veřejností (protože veřejný prostor stále okupují spíše kritické postoje), v budování týmu uvnitř školy (protože to vidím jako základ všeho dalšího).
Zároveň ale musím otevřeně přiznat, že nemám jistotu, že to vlastně lépe zvládnout šlo. Domnívám se totiž, že kdyby před čtyřmi pěti lety za vedení tehdejšího ředitele došlo ve škole třeba jen k jedné či dvěma ze všech těch věcí, kterým škola čelila nyní, všichni bychom se asi shodli, že to byl velmi těžký rok a nějakým následným problémům se nešlo vyhnout: kompletní výměna zástupců ředitelky školy; asi deset méně či více rozsáhlých kontrol různých orgánů, většinou na podnět, ať už anonymní, od bývalé zaměstnankyně nebo vytrvalé skupinky aktivních odpůrců; náročná jednání s nově založenou odborovou organizací; dvě rozsáhlé stavby probíhající při plném provozu školy; kriticky naplněná kapacita školy – o další tři třídy více než rok předtím; neustálá potřeba reagovat na výtky a fámy, přicházející přímo do školy, přes vedení města, přes mnohem aktivnější školskou radu.
Také vlastně nemám jistotu, zda vůbec situace je taková, jak se zvenku zdá dle kritických hlasů občas zdá. Mám ve škole i své dvě děti, další lidé z vedení města i z mého okolí také, a když už nějaké výhrady jsou, bývají k dílčím věcem, které jsou řešitelné, týkají se jedné třídy apod. Jenže při všech těch výhradách, stížnostech a obavách co zazněly za poslední rok, jsou už pochopitelně mnozí nalomení, a když se pak dozvědí o něčem dalším, řeknou si „aha, takže to všechno byla asi pravda“ a rychle ztrácí důvěru.
Podle slov paní ředitelky velká část učitelů spolupracuje, nemálo z nich projevuje aktivní zájem o nové metody výuky. Ale současně je podle všeho dál školní kolektiv částečně paralyzován dělením na my a oni, a to nejen mezi vedením a sborem, ale i mezi těmi, kteří s vedením spolupracují, a těmi, kteří mu oponují.
Samozřejmě jsme v jiné situaci, ale musím říct i to, že kdyby radnice byla vůči škole před několika roky jen z pětiny tak aktivní, jako nás dnes nutí zneklidněná část veřejnosti, bylo by to tehdy hodnoceno jako nemístné zasahování.
Celý rok jsem dostával informace z různých stran, dělal si vlastní názor, snažil se do všech diskuzí vnášet věcnost. Ruce a pusu jsem měl poněkud svázané. Na jednu stranu jsem se snažil držet racionalitu a neustále opakovat, že jistá hysterie začala dávno před příchodem nového vedení, po řádném konkurzu, který nebylo možné nevyhlásit, a že většina věcí je jejím (nikoliv jeho) důsledkem. S paní ředitelkou jsem byl v častém kontaktu a k veškerým kritickým a fámám jsem si od ní vždy vyžádal vysvětlení. Na druhou stranu, když jsem ale některým stěžovatelům pak zmiňoval jiný pohled na věc, začali mi vyčítat, že ji stále bráním. Ale já měl celkem jasno – nebránil jsem jen paní ředitelku, bránil jsem zájem města, nás rodičů a našich dětí, aby škola řádně fungovala, nebyly jí házeny klacky pod nohy a dostala aspoň elementární důvěru a prostor pro práci. Paní ředitelka byla celou dobu ve velmi náročné situaci. Kromě zaměstnanců školy jsem z města možná hned tím dalším, kdo s ní řešil nejvíce věci a měl s ní nejvíce schůzek. Pokud mi tato spolupráce a otevřená komunikace dává právo či možnost posoudit, tak jsem i nadále přesvědčen, že paní Lisnerová byla a stále je pro naši školu a pro Černošice dobrou volbou. Již nyní zavedla některé sympatické a prospěšné změny, a také vyřešila řadu problémů, které ve škole roky předtím přetrvávaly, a kterými se léta nikdo nezabýval. Dokázala ustát velmi náročnou situaci a udržet si profesionální i lidský nadhled a snahu věnovat se hlavně kvalitě školy a nepropadnout až příliš našim černošickým fámám a půtkám. Ale jistě že v řadě oblastí je ještě hodně práce.
V květnu, měsíc před koncem školního roku se zdvihla nová vlna zájmu a emocí kolem školy. Začaly prosakovat zprávy o dalších plánovaných odchodech učitelů, o odchodech dětí (nejen na gymnázia), ale i na jiné základní školy. Proběhla kauza s podezřením na verbální sexuální obtěžování (sexual harassment) jednoho nového učitele (došlo k oznámení na polici a odeslání učitele na nucenou dovolenou). Podle informací k dnešnímu dni (5. 6. 2015) má odejít nejméně osm učitelů. Asi u dvou z nich je to kvůli stěhování mimo oblast Černošic, pro školu je jejich odchod ztrátou, u dalších dvou nebo tří je za tím zřejmě hlavně nesouhlas s vedením školy, u další je to po dohodě vyústěním nedostatků ve výuce. Údajně několik dalších učitelů o odchodu uvažuje, ale nechtějí jej oznámit, dokud nebudou mít nové místo. Pokud by se již další nepřidali, za tento školní rok by bylo cca 14 odchodů. Ve srovnání s 11 změnami asi před třemi roky, které tehdejší vedení ve výroční zprávě hodnotilo jako standardní záležitost, která neohrožuje chod školy, to tedy pro školu není zásadně nová situace, nicméně rozhodně má své negativní dopady. Samozřejmě si přejeme, aby se pedagogický sbor stabilizoval, a aby se podařilo lépe nastavit vnitřní vztahy a atmosféru, protože teprve na tom lze koneckonců úspěšně rozvíjet nové prospěšné věci.
Doufám, že letní prázdniny a další obměna pedagogického sboru opět přinesou škole jisté uklidnění. Na rozvrhu pro příští školní rok se pracuje již nyní v červnu, a i když je situace oproti loňsku ještě o kousek horší – půdní vestavba nebude první školní den připravená a prvňáčků nastupuje rekordní počet (o další třídu navíc) – věřím, že začátek roku bude přece jen probíhat ve větší pohodě než loni a rodiče se včas dozvědí rozvrhy, aby podle nich mohli naplánovat kroužky a další. Mírné obměny se zřejmě dočká i širší vedení školy. Z praktických věcí: proběhne rekonstrukce rozvodů v budově s jídelnou (v horních patrech opět bude dobrý tlak vody a nebude hrozit havárie), postoupí stavba půdních učeben i sportovní haly, v budově D se přestaví dřívější tzv. „MŠ v ZŠ“ na původní plnohodnotnou místnost, proběhne malování atd. atd.
Rád bych poděkoval všem žákům, rodičům, učitelům za uplynulý školní rok a popřál Vám hezké prázdniny se společnou nadějí, že příští školní rok bude – v zájmu nás všech a dětí především – probíhat v dobré atmosféře. Myslím, že my dospělí jsme se v uplynulém školním roce vůči dětem moc nevyznamenali, ať už pro to byly důvody nebo ne. Máme co napravovat.
Filip Kořínek