Moderní přístup k řešení problémů a potřeb občanů

Kvůli zdravotním problémům byste přivítali donášku větších nákupů? Právě jste se přistěhovali, nikoho neznáte a potřebujete hlídání k dětem? Postrádáte v obci opravnu obuvi nebo veřejné toalety? Pečujete o staršího či postiženého člena rodiny a rádi byste si odpočinuli a odjeli na dovolenou? Chybí vám na dětském hřišti pítko? Vlastníte psa a chybí vám prostor, kde by mohl volně pobíhat, aniž byste porušili vyhlášku? Uvítali byste bezbariérový přístup na nástupiště či novou zastávku autobusu kvůli velké vzdálenosti mezi těmi stávajícími?

Takové a podobné problémy se běžně vyskytují v každém městě. Způsoby, jak k nim vedení města přistupuje, jsou různé. Praxe mnoha měst ukazuje, že jednou z metod může být tzv. komunitní plánování sociálních služeb. Pomocí této metody jsou efektivně poskytovány pouze skutečně užitečné služby s ohledem na místní specifika a při aktivním zapojení všech zúčastněných.

Sociální služby lze pojmout úzce, pouze v mezích typologie Ministerstva práce a sociálních věcí (např. dům s pečovatelskou službou, občanská poradna) nebo v širším měřítku, kdy lze usilovat o celkové zlepšení životních podmínek obyvatel a řešit problémy podobné těm výše uvedeným (a mnoho dalších). V každém městě je proces komunitního plánování unikátní, protože vychází ze specifických podmínek místa.

Základním principem je aktivní zapojení všech, který se proces týká – města, poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb. Díky správné motivaci všech zúčastněných na první pohled složitý proces komunitního plánování přináší konkrétní výstupy.

  1. Město – subjekt odpovědný za poskytování sociálních služeb. Předpokladem je skutečný zájem politické reprezentace o život jednotlivých skupin občanů. Nejde o to, vymýšlet na radnici, co bychom mohli poskytovat, ale zeptat se lidí, co by potřebovali a aktivně je zapojit.
  2. Poskytovatelé sociálních služeb – fyzické osoby, nestátní neziskové organizace, organizace zřízené obcí, krajem nebo státem, dobrovolníci v daném městě a okolí poskytující služby zdarma nebo za úhradu. Proces komunitního plánování je pro ně nejefektivnější cestou k nalezení klientů a sladění nabídky s poptávkou.
  3. Uživatelé a veřejnost vytvářejí pracovní skupiny – senioři, zdravotně postižení a osoby o ně pečující, rodiny s dětmi, teenageři, apod. Jednotlivé skupiny formulují své potřeby, názory, nápady a stanovují priority. Mapování poskytovaných a zjišťování chybějících služeb je alfou omegou celého procesu. Informace lze získávat dotazníky nebo individuálně.

Celý proces je od začátku do konce otevřený a transparentní – zejména jeho finanční stránka a rozhodovací postupy. Tím se zvyšuje pocit sociální spravedlnosti a eliminuje se řevnivost mezi jednotlivými věkovými a sociálními skupinami obyvatel i částmi města.

Rámcově probíhá proces komunitního plánování v několika fázích, ale protože vlastně nikdy nekončí, jednotlivé fáze se postupně mohou překrývat a jejich náplň měnit. Průběžně je s prací na komunitním plánu seznamována veřejnost.

  1. Příprava a organizace
  2. Projekt je schválen zastupitelstvem
  3. Ustavení tzv. triády (zástupci zadavatele, poskytovatele a uživatele) a koordinátora
  4. Ustavení pracovních skupin dle potřeby (rodiny s dětmi, senioři) – v každé jsou vždy zástupci města, poskytovatelů, uživatelů a veřejnosti.
  5. Socio-demografické analýzy obce (regionu), adresář poskytovatelů slu­žeb
  6. Práce ve skupinách a tvorba plánu sociálních služeb
  7. Mapování potřeb formou dotazníků, rozhovorů, setkání, apod. tzn. porovnání existující nabídky se zjištěnými potřebami potencionálních uživatelů, stanovení priorit, časová posloupnost jednotlivých kroků, finanční a smluvní zajištění, aktualizovaný přehled dotačních titulů
  8. Schválení komunitního plánu sociálních služeb a způsobu jeho trvalé aktualizace. Plán se obvykle tvoří na kratší (akční plán) a delší časové období.
  9. hledání vhodných objektů a zájemců o vytvoření miniškolky
  10. administrativní pomoc úředníků města
  11. zapojení dětí z miniškolek do kulturních akcí pořádaných MŠ
  12. rozvoz jídel z kuchyně MŠ
  13. refundace příspěvku na dítě
Dne: 04. 10. 2010 | Daniela Göttelová