Kvůli zdravotním problémům byste přivítali donášku větších nákupů? Právě jste se přistěhovali, nikoho neznáte a potřebujete hlídání k dětem? Postrádáte v obci opravnu obuvi nebo veřejné toalety? Pečujete o staršího či postiženého člena rodiny a rádi byste si odpočinuli a odjeli na dovolenou? Chybí vám na dětském hřišti pítko? Vlastníte psa a chybí vám prostor, kde by mohl volně pobíhat, aniž byste porušili vyhlášku? Uvítali byste bezbariérový přístup na nástupiště či novou zastávku autobusu kvůli velké vzdálenosti mezi těmi stávajícími?
Takové a podobné problémy se běžně vyskytují v každém městě. Způsoby, jak k nim vedení města přistupuje, jsou různé. Praxe mnoha měst ukazuje, že jednou z metod může být tzv. komunitní plánování sociálních služeb. Pomocí této metody jsou efektivně poskytovány pouze skutečně užitečné služby s ohledem na místní specifika a při aktivním zapojení všech zúčastněných.
Sociální služby lze pojmout úzce, pouze v mezích typologie Ministerstva práce a sociálních věcí (např. dům s pečovatelskou službou, občanská poradna) nebo v širším měřítku, kdy lze usilovat o celkové zlepšení životních podmínek obyvatel a řešit problémy podobné těm výše uvedeným (a mnoho dalších). V každém městě je proces komunitního plánování unikátní, protože vychází ze specifických podmínek místa.
Základním principem je aktivní zapojení všech, který se proces týká – města, poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb. Díky správné motivaci všech zúčastněných na první pohled složitý proces komunitního plánování přináší konkrétní výstupy.
Celý proces je od začátku do konce otevřený a transparentní – zejména jeho finanční stránka a rozhodovací postupy. Tím se zvyšuje pocit sociální spravedlnosti a eliminuje se řevnivost mezi jednotlivými věkovými a sociálními skupinami obyvatel i částmi města.
Rámcově probíhá proces komunitního plánování v několika fázích, ale protože vlastně nikdy nekončí, jednotlivé fáze se postupně mohou překrývat a jejich náplň měnit. Průběžně je s prací na komunitním plánu seznamována veřejnost.