Respektujme závory
Pro všechny to byl šok. Jednoho červnového dne jsme byli paralyzováni zprávou o tom, že v Černošicích srazil vlak jedenáctiletého kluka. Kdo to je? říkali jsme si. Kdo si vytáhl ten den černého Petra a nedošel ze školy v pořádku domů? Byl to Filip. Dnes už můžeme s úlevou a tichým „díky Bohu“ říct, že to přežil. Zázrak. S dětskou životaschopností se z toho vylízal a za několik týdnů už běhal s berlemi.
Pokud jde o smrtelné nehody na železnici, vypadá to, že letošní rok „překonává“ všechny rekordy a bude patřit k těm nejtragičtějším. Filip měl tentokrát pořádné štěstí. Podruhé už takovou fatální chybu – přecházet koleje, když jsou závory dole – jistě neudělá. Ale kolik z nás to dnes a denně dělá dál. Riskujeme vlastní život a jdeme špatným příkladem dětem. Vím, zní to školometsky, ale s tím se v tomto případě zřejmě nedá nic dělat. Kdybychom totiž dodržovali pravidla, nemělo by se nám na železničních přejezdech nic stát. Tím základním a nejdůležitějším pravidlem je „nepřecházej koleje, když závora dole je.“ Instruktážní rýmovačka, kterou vymyslel u příležitosti organizování celoevropského dne bezpečnosti na přejezdech Petr Kubín, to vystihuje přesně.
Akci Bezpečné přejezdy jsme letos organizovali narychlo a poprvé, vyburcováni k aktivitě právě nehodou, která se stala pár dní před tímto datem. Na příští rok již máme přislíbenou spolupráci s koordinátorem BESIP-u pro Prahu-západ. Právě s ním jsme se také radili o dalším postupu ke zvýšení bezpečnosti na železničních přejezdech, které jsou v intravilánu naší obce čtyři.
Kromě osvětové činnosti by ke zlepšení situace jistě přispěla i konkrétní technicko–stavební opatření a proto jsme již vstoupili do jednání se Správou železniční dopravní cesty , kde jsme předložili námi vytvořený návrh kroků (více či méně finančně náročných), o nichž se domníváme, že by mohly bezpečnost na přejezdech a v blízkosti trati zvýšit. Namátkově vyberu například výměnu závor, revizi, případně výměnu světelného zařízení z důvodu časté poruchovosti, kompletní oplocení podél trati, bezbariérový vstup na nástupiště, atd.
Děkuji také touto cestou paní Bláhové – učitelce výtvarné výchovy, která přislíbila výtvarně zkrášlit podchody. Když k tomu přidáme jejich pravidelný úklid, osvětlení a instalaci bezpečnostní ch kamer, můžeme doufat, že je bude využívat víc uvědomělých cestujících. Problémem zůstává fakt, že nejsou bezbariérové – v Mokropsích jsou sice na schodech rampy, ale v takovém sklonu, který neumožňuje bezpečný přesun kočárku, natož vozíčkáře. I to budeme řešit.
25. ČERVEN – EVROPSKÝ DEN UVĚDOMĚNÍ K PŘEJEZDŮM