VĚCI ČERNOŠICKÉ – sdružení nezávislých kandidátů pro podzimní komunální volby 2010 aneb poslední vazba na Věci veřejné skončila
Při rozhovorech s lidmi se stále setkávám s tím, že není všem zcela zřejmé, proč čtyři zastupitelé města Černošice, kteří vydávají tento Zpravodaj a kteří byli v roce 2006 do zastupitelstva zvoleni za Věci veřejné, už od minulého roku vystupují jako Věci černošické a v souvislosti s volbami do sněmovny se k tomu ještě přibyl dotaz – proč jsem byla z kandidátky Věcí veřejných vyškrtnuta.
Tématu jsme se již věnovali podrobně ve Zpravodaji 12/2009 (k dispozici na www.vecicernosicke.cz/zpravodaj) a proto budu stručná. Případné dotazy kohokoliv z vás zodpovím na kontaktech uvedených na konci příspěvku.
V roce 2002 jsem s přáteli založila občanské sdružení a naším největším úspěchem bylo vybudování prvního veřejného dětského hřiště v Černošicích – a to v Domažlické ulici. Tehdy jsem poprvé přišla pořádně do kontaktu s úřadem a zjistila jsem, že ne vše je tak, jak bych si představovala, a že bych se na fungování města chtěla podílet intenzivněji. Rozhodla jsem se kandidovat v komunálních volbách na podzim 2006 a měla jsem tři možnosti – založit novou stranu (to obnášelo stanovy a registraci), sehnat cca 300 podpisů (čas) anebo se stát členem nějaké strany a do voleb jít pod její hlavičkou. Rozhodla jsem se pro poslední možnost – byla nejúspornější – a hledala jsem malou stranu, která funguje jen na komunální úrovni. Objevila jsem Věci veřejné, tehdy neparlamentní opoziční stranu z Prahy 1. Stala jsem se jejich členem, založila Klub VV v Černošicích, dala dohromady kandidátku o jednadvaceti lidech a ve volbách 2006 jsme pod křídly této strany získali 4 zastupitelské mandáty. Věci veřejné na Praze 1 si pak „dělaly“ dále svoji komunální politiku tam a my zase tu svoji v Černošicích. Nebyli jsme vůbec nijak propojeni, obsahově, organizačně a rozhodně ne ani finančně.
Vývoj v následujících letech ale byl takový, že vedení strany Věci veřejné začalo pokukovat po velké politice. A tehdy jsem já začala přemýšlet o odchodu – ve straně se měnil styl práce, měnili se lidé. Ale protože jsem týmový hráč a jsem loajální, nenapadlo mě řešit situaci radikálně a odejít hned. Velmi krátce, v řádu týdnů, jsem byla v té době členkou rady VV, protože jsem se domnívala, že tak budu o dění uvnitř vědět více. Opak byl pravdou.
Když přišli kolegové zastupitelé v Černošicích s tím, že bychom se od Věcí veřejných měli odtrhnout, souhlasila jsem. V listopadu 2009 jsem tedy na ústředí VV odnesla resignační dopis. Nepřemlouvali mě – asi jsem vypadala rozhodnutě, ale požádali mě, abych byla na jejich kandidátce do poslanecké sněmovny ve volbách v květnu 2010 jako nezávislá. Nejsem zvyklá za sebou pálit mosty a rozcházet se ve zlém, svého času ta strana zase vyšla vstříc mně, a proto jsem souhlasila s 5. nevolitelným místem. Později ale člověk přede mnou z kandidátky odstoupil, a já se posunula na místo čtvrté.
Několik dní před květnovými volbami mi zavolala místopředsedkyně strany VV a sdělila mi, že jim v průzkumech vyšlo, že bych se do sněmovny mohla dostat a že v tom případě musím podepsat jistou smlouvu. Poslala mi ji emailem a já jsem v údivu četla, k čemuže mě má ta smlouva zavázat. Nejen k účasti na zasedání a nepřeběhlictví (to by se ještě dalo pochopit), ale také k poslušnosti a mlčenlivosti – stálo tam, že jako poslanec bych byla při hlasování nekompromisně vázána rozhodnutím vedení strany a v případě opačného názoru na věc bych nesměla tento svůj názor veřejně prezentovat. A to vše pod hrozbou pokuty 7 milionů Kč! Přečetla jsem si Ústavu a slib poslance a i bez právnického vzdělání mi bylo jasné, že „tady něco nehraje“. Nakonec i právníci, politologové a média (parlamentnilisty.cz) označila tuto smlouvu za protiústavní. Pochopitelně jsem ji nepodepsala a vedení strany VV jsem se pokusila vysvětlit důvody. Po několika dnech jsem se pak z médií dozvěděla, že mě strana VV z kandidátky právě kvůli nepodepsání smlouvy vyškrtla. Vlastně jsem ráda – za těchto okolností a s těmito lidmi bych tam ani být nechtěla a mj. tím mohou skončit jakékoliv pochybnosti o tom, že Věci černošické opravdu s tou stranou, vývojem času značně kontroverzní, nemají nic společného.
Zastupitele, kteří byli v roce 2006 zvoleni do zastupitelstva města Černošice za Věci veřejné – Danielu Göttelovou, Lenku Kalouskovou, Filipa Kořínka a Tomáše Hlaváčka (pro úplnost – další tři jmenovaní zastupitelé členy strany VV nikdy nebyli) naleznete v říjnu tohoto roku na kandidátce sdružení nezávislých kandidátů Věci černošické, na níž bude i dalších 17 osobností, s nimiž vás postupně v našich Zpravodajích seznamujeme. Jelikož tentokrát již nebudeme pod hlavičkou žádné strany, musíme dle volebního zákona před volbami předložit podpisové archy s cca 400 podpisy – abychom se komunálních voleb vůbec mohli účastnit. Chcete-li naši kandidaturu podpořit a připojit svůj podpis, ozvěte se nám, prosím, na některý z kontaktů uvedených v tomto Zpravodaji. Děkujeme.
d.gottelova@vecicernosicke.cz, 604 268 000, 251642092