Stranický kabát je komunálu malý
Z podstaty své povahy nedokážu někde „jen“ bydlet. Mám bytostnou potřebu tam doopravdy žít – ponořit se do místní komunity, setkávat se, pomáhat, podílet se, zajímat se o dění kolem… Když jsme se s manželem a dvěma dětmi předškolního věku před 13 lety do Černošic přistěhovali, bylo asi jen otázkou času, kdy „něco začnu dělat“. Po narození třetího dítěte jsem si uvědomila, že nám velmi chybí dětské hřiště – tradiční místo setkávání dětí i rodičů. A protože nechybělo jen mně, vedl tento moment k založení občanského sdružení Spolu. Vybudování hřiště se stalo jeho prioritou. Další aktivity se nabalovaly: sázení stromů, akce pro děti i dospělé, návrhy na bezpečnou dopravu, údržba prostoru před školou, atd. Spousta nádherných zážitků se skvělými lidmi!
Čím více jsem do problematiky komunálního dění viděla, tím více jsem si uvědomovala, že některé věci z pozice občanského sdružení neovlivníme. Proto jsem se v roce 2006 rozhodla kandidovat do městského zastupitelstva. Začala jsem hledat zázemí – nezprofanovanou stranu, která dělá komunální politiku (řeší konkrétní problémy, komunikuje s lidmi, atd.). Volby se blížily a času nebylo nazbyt. Stala jsem se členkou strany Věci veřejné, která v té době fungovala pouze jako komunální strana na Praze 1, a pod hlavičkou této strany se nám čtyřem současným zastupitelům za Věci veřejné podařilo ještě týž rok vstoupit do místní politiky.
Nyní máme za sebou spoustu aktivit a práce pro Černošice. Za rok nás čekají volby na další čtyřleté období. Jakým způsobem se jich zúčastníme, byla otázka, nad níž jsme v několika posledních týdnech diskutovali. Proč? Jistě jste si všimli, že se strana Věci veřejné rozhodla opustit komunální rovinu a proniknout mezi etablované strany velké politiky. Rozhodnutí, které má pro stranu jistě svoji logiku i oprávněnost. Nicméně pro nás v Černošicích je, dá se říct, kontraproduktivní.
Po tříleté osobní zkušenosti v městském zastupitelstvu jsme došli k závěru, že stranickost na komunální úrovni považujeme za zbytečnou, mnohdy blokující a škodlivou. Mám na mysli takovou stranickost, kdy stejné politické strany kandidují a obsazují místa v zastupitelstvech i ve sněmovně. Pak si vytvářejí jednak svépomocné vertikální vnitrostranické vazby a jednak zcela animózní horizontální vztahy k příslušníkům jiných stran. Lidé přestávají chápat smysl, nebo lépe řečeno smysl dávno pochopili – je to hra o peníze – a rezignují na možnost cokoliv jakkoliv ovlivnit. Politika se tematicky vyprazdňuje a smršťuje na aféry a kauzy v různých stádiích odhalení.
Jsme přesvědčeni, že na komunální úrovni by to mělo fungovat trochu jinak, přeci jen je to více „face to face“, lidé se znají osobně, hovoří spolu, hůře se něco utají. Priority jsou zjevné a není důvod se na nich neshodnout bez ohledu na stranickou příslušnost (školka chybí stejně voličům ODS, ČSSD i VPM). Témata jsou nabíledni, jen je zvednout a začít řešit. Městečka jako Černošice mají obdobné problémy – kapacita škol a školek a obecně kapacity zařízení určených rodinám s dětmi, v budoucnu pak obdobný problém s kapacitami pro seniory, dopravní situace, stav místních komunikací, zachování charakteru lokality při enormním zatížení novou výstavbou a s tím související snaha tuto výstavbu regulovat. Tyto problémy obvykle nemají ani pravé ani levé řešení, ale pouze řešení dobré nebo špatné. I komunální úroveň je však ovlivněna naší deformovanou stranickostí. Zjednodušeně řečeno neřeší se podstata věci, ale to, kdo s tím přišel a co tím sleduje. V zastupitelstvu jsem zažila naprosto absurdní blokování konstruktivních návrhů opozice z důvodů výše zmiňované stranické nesnášenlivosti. Při vstupu do politiky jsem netušila, že je to až takhle šílené. Koneckonců všichni máme na botách to stejné černošické bláto, nebo ne?
S koncem roku 2009 jsem se proto rozhodla ukončit své členství ve straně Věci veřejné a tím ukončit i existenci místního klubu této strany (mí kolegové-zastupitelé členy strany Věci veřejné nebyli). Do voleb 2010 spolu půjdeme pod novým společným jménem Věci černošické jako nezávislí.
Vím, že mnozí lidé by se rádi do místního dění zapojili, nechtějí však být spojováni s jakoukoliv stranou a chtějí si udržet svoji nezávislost. Angažmá Věcí veřejných ve velké politice bylo pro některé tím momentem, který je od nás spíše vzdaloval než přibližoval. Pro fungování Černošic není důležité, nakolik se shodují naše názory na daně, sňatky homosexuálů či Evropskou unii. Podstatné je to, nakolik se shodneme v názorech na věci černošické, protože ty tady společně řešíme a dopady rozhodnutí zastupitelů mají na život v obci bezprostřední vliv. Toto naše rozhodnutí jít do voleb jako nezávislí hodnotili téměř všichni, s nimiž jsem o tom hovořila, velmi pozitivně. Věřím, že čas ukáže, že jsme se rozhodli dobře.
Jakékoliv případné dotazy či připomínky na toto téma s vámi ráda proberu mailem nebo telefonicky – kontakty najdete v tiráži.
 |
 |
 |
 |
| Ing. Daniela Göttelová | Mgr. Filip Kořínek | PhDr. Lenka Kalousková | Ing. Tomáš Hlaváček |